Sklípek

Lipový květ - ročník 2011 se vydařil.

Jižní Morava je prima.

1. Není tam takové horko jako ve Vídni.
2. Mají tam sklípky ve kterých se řádí, ale nebydlí.
3. Hraje tam parádní muzika a nejódluje se tam.

Nevim jak je to možný, ale teprve teď, když už jsem celkem velká holka, mě naši vzali do sklípku. Když tam přicházíte, dostanete na pacičku červený kroužek, aby bylo jasný, že už jste sklepmistr. Pak se jde po děsně dlouhých schodech dolů, dolů a dolů, až do veliké cihlové místnosti, kde je spousta obrovských sudů. Spolu s nimi tonete v kouzelném pološeru a cítíte, že dobrodružství je na dosah.

V těch sudech totiž žijí maličkatí skřítkové -  v některých si hrají, v jiných spí a někde zase vaří a stolují. Je obvyklé, že vinař má s několika rodinami skřítků uzavřené po generace trvající smlouvy. On je nechá bydlet v některých ze svých sudů (samozřejmě v těch prázdných) a oni se mu na oplátku starají o ty, kde se připravuje víno. Hrozně pozorně jsem napínala reflektůrky, abych nějakého spatřila, a podařilo se! Jakmile si však všimnou, že jste je zmerčili, okamžitě se schovají do všudypřítomné tkaniny stínů.

Víno se samo sebou ve sklípku popíjí, což je činnost, kdy můžete nechat zcela volně pracovat vaši nenucenou eleganci a enigmatický šarm. Doporučuji tvářit se pekelně učeně a sem tam pronést něco o koření a selském dvorečku. Taky se hodí znát děsně moc druhů ovoce. Jelikož právě ovoce čtu, mohla jsem celkem v klidu oslnit: „To je přeci jasnej banán, meloun, ananas!“ Prostě to tam šviháte a nikdo neřekne, že to je špatně. Je to legrační hra, zásadní je udržet kamenný výraz.

Zatím pa pa, volají mne, abych zhodnotila jiskru dalšího vzorku. Hádám, že to bude lehce medová.