Minutové romány /1. část/

Mausie v cukrárně
Mausie: Ahoj, jsem hezká?
Žena za pultem: Ty jsi ale hezká malá myšička.
M: Já jsem poprvý ve Vídni, he.
ŽzP: A zrovna takový vedro, viď, miláčku.
M: Hm. /smutný štěněcí oči/ Dáš mi makronku?
ŽzP: A jakou bys chtěla?
M: Die gelbe, die grune auch, die rosa und...
Táta: Tak to asi stačí, viď Andulko.
M: Ptala se paní snad tebe, jakou chceš? Tak vidíš.

Mozart na vidličce
Mámma si slavnostnně objednávvá latté machiatto a Mozarttorte. Obřadně usedá do koženého sofa. Talířkem vládne magie fondánu, marcipánu a čokolády. Mámina vidlička s lehkým křupnutím zlomila čokoládový hřbet. Esence Vídně v jediném soustu.
"BÉÉÉÉ BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!"
... o tři minuty později ...
"Táto, kdy jsi naposledy viděl mámu odejít od nedojedenýho dortu?"
"No, vlastně jsem to viděl úplně poprvé."

Albert asi zlobil
Pojmenovali po něm ve Vídni ten nejnudnější lunapark. Rodiče mě lákali, že je tam spousta legrace. Byla to past. Všehovšudy pár ubohých úzkých laviček uprostřed prázdných místností. 
Rodiče sem asi nalákali i Pabla a Pablo z tý nudy zcvoknul. Namaloval spoustu fidlookých paní a rozvěsil je tady. Nevíte, jestli se z toho dostal?