středa 11. července 2012

Minutové romány /2. část/

Zamyky zamyky kliky bé
Nejvíce rakouské je někoho někam zavřít a dlouho nepustit. Koupali jsme se v bazénu, který je asi 100x větší než můj nafukovací bazének. Bublinky, skluzavky, proudy, spousta legrace... Po hodině a půl jsem byla zralá na spinkando. Jdeme s mámou do převlíkací kabinky. Máma se vytáhne ven pro prdelkový krém a CVAK. Máma venku, já a klíče uvnitř. Co teď? Mocně jsem se rozeběhla a s bojovým pokřikem "Berany berany duc" jsem dveře rozrazila. Máma byla zachráněná. Plakala jen maličko.



Slunečnice
Táto, táto, udělej nám fotku s těmi krásnými slunečnicemi.
Ale jistě, Mausie. Podobných výborných fotek jsem udělal už tisíce.
Já vim, táto, ty jsi totiž nejšikovnější tatínek na světě. A úžasný fotograf.
Ale nepřeháněj, zlatíčko. No, když o tom tak přemýšlím, myslím, že máš vlastně pravdu.
A bude nám to tam všem hrozně slušet, tatí? Můžu si jí nechat zarámovat a pověsit nad postýlku?
Ho ho hó, když táta řekl, že udělá výjimečné foto, tak taky udělá!
Já se tak těším!
Sýýýr!


Umění války je umění klamu
Uprostřed bitevní vřavy nemá nikdo s nikým slitování: "Kamudzi, dej si ještě páreček, musíš ochutnat i tohle čevapčiči a kuřátko..." Přítel nepoznává přítele a bratr nezná bratra. Bitva sílí. "Až sníte mísu klobásek, tak začnu grilovat stejky." První oběti se bezvládně sesouvají pod stůl k zemi. "Ták se mi to líbí, žádné zbytky, jen hlavně žádné zbytky." Durli vítězně mává grilovacími kleštěmi nad hromadou poražených nepřátel. Vtom však paní Kamudzi z posledních sil vstává a chystá se zasadit smrtelnou ránu nic netušícímu oslavujícímu protivníkovi: "Durli, nech si ještě místo, přivezla jsem šestnáct plněných větrníčků." Durli omráčen padá k zemi. Král zemřel, ať žije král!

Žádné komentáře:

Okomentovat