Poznámky z konce léta

Co bude teď?
Nechce se mi tomu moc věřit, ale mám takovej vlezlej dojem, že končí léto. Jak jinak si vysvětlit pokles teplot, barvící se listí, nebo náhlé změny v mém šatníku, odkud zmizely madeirové šatičky a nastěhoval se tam kabátek, punčošky a lehká čepička, ee? A co jako bude teď, ee? Nevíte? A to už jako nebudou balkónový dlaždice bezvadně hřát do nahatý prdelky? Své nostradamsko-sybilské tipy, co následuje po létě, můžete psát do komentářů.

 

Stavitel chrámů
Táta se vrátil z bulharské mise. Nejenže přinesl Bulharům písmo a naučil je počítat inflaci, ale ještě se tam naučil stavět chrámy. Domů pak přivezl spoustu stavebního materiálu a teď trénuje stavební postupy a zkouší nejrůznější architektonické styly, které by nejlépe zapadly do prostředí našeho obýváku. Já pak u těch chrámů zkouším pevnost. Zatim  nic moc, tati.

Obrovská inspirace
Vymyslela jsem nový způsob přepravy. Kočárek už jsem úplně zavrhla. Šáteček už se pomalu dostává na kraj svých možností, a tak bylo třeba kápnout na nějakou novinku. Obrátila jsem se tedy ke své oblíbené řecké mytologii a studovala. Studovala jsem dlouhé týdny, bádala jsem a věřila, že kdo hledá, ten najde. Pak to přišlo. Slyšeli jste o obru Atlantovi, který nese na ramenou váhu celé nebeské klenby? Můj tatínek je taky takový silný obr, tak proč by nemohl nést na ramenou váhu jednoho Anduldase, ee? Pochvala?

Tygří kašička
Byla jsem v zoo. Nejlepčí tam jsou žirafy a primáti, kerý se nosej podobně jako já. Bála jsem se tygra, ale táta mě zachránil, tygra přepral a pak jsme ho měli doma k večeři. Aspoň to takhle říkala máma. Mně se ale zdálo, že to byla normální kašička s broskví a jogurtem. Tak nevim. Ale stejně je táta nejsilnější.