Kolik slavíš svátků?

To je tchoř?

Dneska mám jeden ze svých svátků. Vypátrala jsem to už včera, neboť se to pozná podle toho, že máma peče dort. To se přesně včera večer stalo. A pro koho asi ten dort bude, he?
Když mě pan outloň vybíral z kóje ve skladu zvířátek a balil mě pro pana čápa (viz O výběru druhů), připíchl mi cedulku s nápisem „To je Anna.“ A dneska je právě ten den, kdy se cedulky „To je Anna.“ celosvětově tisknou. Při této příležitosti pak všichni, co měli tuhle cedulku na své první cestě domů, dostávají senza dort, hračku nebo prostě něco bezvadnýho. Už se pekelně těšim, protože to bude můj úplně první cedulkový svátek.
Zároveň si nejsem zcela jistá jak to přesně chodí, ale jsou zde jistá znamení, že těchhle svátků bude přes rok několik. Děsně často mi totiž máma říká Frožinko a táta Džabulíne nebo Quaxifóne. Nutně z toho vyplývá, že na mě pan outloň při vyskladnění navázal těch cedulek víc – jak si asi domyslíte „To je Frožinka.“ a „To je Džabulín.“ a tak. Letos mě tím pádem čekají ještě nejméně tři cedulkové svátky.
Někdy mi doma taky říkaj mikrobe a tchoříku. Myslíte, že jsem na sobě mohla mít cedulku „To je Mikrob.“ a „To je Tchoř.“, i když jsem zcela jasně sýček? Ale na druhou stranu proč si život v průběhu roku nezpestřit dalším dortem, že?
Hmmm…, je to zapeklité, ale...
Je někdo z vás Mikrob nebo Tchoř? Leccos by to napovědělo pro adekvátní řešení téhle choulostivé situace! Pokud jo, neprodleně se mi ozvěte.

Mám teď děsnej fofr

Vůbec se nezastavim. To je pořád něco. Akce stíhá akci. Dorazim na jednu a už musim frčet na další. Malý spinkando, občerstvení masozeleninovým příkrmem a zas je čas vyrazit dál. Je to fakt fuška bejt takhle žádaná: v jednom týdnu Vídeň, pak zas Morava, den po Moravě návštěva u babičky, do toho báry, kafíčka, obědy v restauracích, schůzky s obchodními partnery i s kamarády.

Třeba dneska, jo. Ráno normálka: procházka, obídek, hrando, spinkání. Ale odpoledne to nabralo obrátky. Obě s mámou jsme se pěkně vohákly, nalíčily, nabaštily a jedeme do města. Tam máme sraz s tetou Veronikou, tetou Janou, Káčou atd. Sotva si objednam kafíčko, kdo nepřilítne s jazykem na vestě? Táta! Hodí do sebe jednu chlazenou čokodobrotu a už s nim pádim do dalšího podniku. A tam je kdo? Tam už čeká strejda Kubí a teta Mandy a rovnou mezi dveřma mi objednávají drink. Trochu se pobavim, udělam párkrát kuk na obsluhu, pronesu pár vtipných bonmotů a koho zas nevidim ve dveřích? Máma! Spolu jedem dom a rovnou do postýlky.

Tohle letní víření miluju. Takže kdybyste mě chtěli na něco pozvat, tak klidně můžete. Hodim vás do pořadníku.

Umělecký manifest

Sýček Anna (2012)
Červeno-modré linie 12

Motto: Je nejvyšší čas a já biju na poplach! Vyhraňme se. Lépe pozdě, než-li nikdy!

Už mi bude za chvíli 8 měsíců. Poznala jsem mnohé. Dvakrát jsem byla v Zemi krále Miroslava, byla jsem v Pejru, na Hvězdě i na Moravě ve sklípku. Vstřebávám zásadní životní zkušenosti: už ovládám vejce, dolezu, kam se mi zlíbí a vozím se ve sportovní verzi kočárku. Nejedna těžká zkouška je ještě přede mnou, nejedné hrozbě ještě bude třeba čelit (slyšela jsem, že by mě chtěli odstavit.)

Rozhodla jsem se, že své zkušenosti přetavím v umění. Inspirační zdroje ke svému tvoření nalézám ve směru čisté abstrakce. Tam, kde nepřekáží fádní realita, tam se rodí živé a pravdivé dílo. Proto skládám hold Františku Kupkovi a jsem si jistá, že v mé tvorbě naleznete ozvěny jeho stylu. Ale čas pádí a je třeba hledat inspirace i v současnosti. Svého blížence nacházím předaleko, až v Zemi draka. Je jím Velký muž, výtvarník, sochař a performer. Už víte? Ó díky, božský Aj Wej-weji.

A ještě něco máme se strejdou Wej-wejem společného: cenzuru. Po namalování svého obrazu jsem chtěla pokračovat a udělat pravou performenc. Nahnala jsem na kobereček všechny, co byli v dosahu. Ukázala jsem jim své Čeveno-modré linie 12 a začala jsem je požírat. Dílo bude dokonáno, přichází jeho zkáza. Cítíte tam tu vibrující ozvěnu antických bájí o Títánech, co pojídají své děti? Bohužel moje publikum je naprosto nevzdělané a uměnívzdorné, takže moji performenc překazili a vydali cenzurní zákaz slovy: "Andulko, čičinko, to se ale nesmí papat." Tak to vidíte. Braňte svobodu uměleckého projevu!

Pro srovnání červenomodré linie strejdy Kupky.

Strejda Wej-wej

Sklípek

Lipový květ - ročník 2011 se vydařil.

Jižní Morava je prima.

1. Není tam takové horko jako ve Vídni.
2. Mají tam sklípky ve kterých se řádí, ale nebydlí.
3. Hraje tam parádní muzika a nejódluje se tam.

Nevim jak je to možný, ale teprve teď, když už jsem celkem velká holka, mě naši vzali do sklípku. Když tam přicházíte, dostanete na pacičku červený kroužek, aby bylo jasný, že už jste sklepmistr. Pak se jde po děsně dlouhých schodech dolů, dolů a dolů, až do veliké cihlové místnosti, kde je spousta obrovských sudů. Spolu s nimi tonete v kouzelném pološeru a cítíte, že dobrodružství je na dosah.

V těch sudech totiž žijí maličkatí skřítkové -  v některých si hrají, v jiných spí a někde zase vaří a stolují. Je obvyklé, že vinař má s několika rodinami skřítků uzavřené po generace trvající smlouvy. On je nechá bydlet v některých ze svých sudů (samozřejmě v těch prázdných) a oni se mu na oplátku starají o ty, kde se připravuje víno. Hrozně pozorně jsem napínala reflektůrky, abych nějakého spatřila, a podařilo se! Jakmile si však všimnou, že jste je zmerčili, okamžitě se schovají do všudypřítomné tkaniny stínů.

Víno se samo sebou ve sklípku popíjí, což je činnost, kdy můžete nechat zcela volně pracovat vaši nenucenou eleganci a enigmatický šarm. Doporučuji tvářit se pekelně učeně a sem tam pronést něco o koření a selském dvorečku. Taky se hodí znát děsně moc druhů ovoce. Jelikož právě ovoce čtu, mohla jsem celkem v klidu oslnit: „To je přeci jasnej banán, meloun, ananas!“ Prostě to tam šviháte a nikdo neřekne, že to je špatně. Je to legrační hra, zásadní je udržet kamenný výraz.

Zatím pa pa, volají mne, abych zhodnotila jiskru dalšího vzorku. Hádám, že to bude lehce medová.

Snídaně na Moravě

O víkendu jsem byla na bezvadným výletě na Moravě. Znáte to: sklípky, víno, cimbál... Pohodička. Ve sklípku je to fakt koží, o tom ale napíšu až příště.
Včera se mi už tak v deset chtělo spinkat, tak jsme s tátou vyrazili ze slípku do pensionu. Máma tam ještě zůstala a pokračovala dál se strejdou Pavlem a strejdou Václavem. Všichni se pak vrátili okolo druhý noční svačinky, čili okolo třetí. Byli pekelně veselí, upovídaný, zpívali, tančili a já jsem se strašně těšila na ráno, že se k nim po spinkání zase připojim. Jenže ráno už tak hrozně veselí nebyli a to teda nevim proč, protože například já jsem byla děsně připravená na velký řádění.
Dlouho dlouho se vyspávalo, a to už mě teda nebavilo, tak jsme s tátou vyrazili na prochajdu. Cestou zpátky vykoukla paní z vedlejšího pokoje a soucitně se na mě a na tátu podívala, jako kdybysme oba děsně trpěli. Pak ještě hodila pohoršený pohled na pootevřené dveře, za kterými se probouzela máma a děsně afektovaně nám nabídla, že my dva můžeme posnídat s její rodinou. Měli jsme prima vajíčkový chleby. A mámě moc chutnal ten, který jí táta tajně přinesl.

ŠOK: Frožinka si nechala změnit barvu vlasů!

Frožinku s novým účesem jsme přistihli na kávě ve Vídni.

Frožinku jsme zahlédli ve Vídni a nestačili jsme se divit. Z okouzlující brunetky se najednou stala světlovlasou zrzkou. Náš paparazzi jí byl na stopě a specielně pro vás přináší sadu exkluzivních fotografií. Ve fotogalerii můžete její nový look porovnat s dřívějším. Líbí se vám změna?

Co za změnou stojí? Snad nová filmová role? Nebo nabídka od nějakého významného módního domu? Dobře informovaný zdroj z okolí hvězdy nám prozradil, že Frožinka dostala velmi lákavou nabídku od strejdy Diora. Stane se tváří této slavné značky?

Nedalo nám to a zeptali jsme se frožinčina dvorního vizážisty Pápy, co si o novém looku své VIP klientky myslí. Nejprve se snažil mlžit: "Frož že má nový háro? No to bych musel vědět." Po předložení usvědčujících fotografií byl však už Pápa mnohem sdílnější: "Dlouho jsme to promýšleli a konzultovali jsme to s agenturou v New Yorku. Nakonec jsme se po dlouhých debatách shodli, že nejvhodnější color bude tahle řadílkovská zrz, co je zrz jen pod konkrétním nasvětlením večerním sluncem přesně v 17.42."

Vyjádření samotné Frožinky se nám do uzávěrky nepodařilo získat.
Další podrobnosti o této kauze léta pro vás v terénu zjišťuje naše reportérka Mumi.

-plk-

Minutové romány /2. část/

Zamyky zamyky kliky bé
Nejvíce rakouské je někoho někam zavřít a dlouho nepustit. Koupali jsme se v bazénu, který je asi 100x větší než můj nafukovací bazének. Bublinky, skluzavky, proudy, spousta legrace... Po hodině a půl jsem byla zralá na spinkando. Jdeme s mámou do převlíkací kabinky. Máma se vytáhne ven pro prdelkový krém a CVAK. Máma venku, já a klíče uvnitř. Co teď? Mocně jsem se rozeběhla a s bojovým pokřikem "Berany berany duc" jsem dveře rozrazila. Máma byla zachráněná. Plakala jen maličko.

Slunečnice
Táto, táto, udělej nám fotku s těmi krásnými slunečnicemi.
Ale jistě, Mausie. Podobných výborných fotek jsem udělal už tisíce.
Já vim, táto, ty jsi totiž nejšikovnější tatínek na světě. A úžasný fotograf.
Ale nepřeháněj, zlatíčko. No, když o tom tak přemýšlím, myslím, že máš vlastně pravdu.
A bude nám to tam všem hrozně slušet, tatí? Můžu si jí nechat zarámovat a pověsit nad postýlku?
Ho ho hó, když táta řekl, že udělá výjimečné foto, tak taky udělá!
Já se tak těším!
Sýýýr!

Umění války je umění klamu
Uprostřed bitevní vřavy nemá nikdo s nikým slitování: "Kamudzi, dej si ještě páreček, musíš ochutnat i tohle čevapčiči a kuřátko..." Přítel nepoznává přítele a bratr nezná bratra. Bitva sílí. "Až sníte mísu klobásek, tak začnu grilovat stejky." První oběti se bezvládně sesouvají pod stůl k zemi. "Ták se mi to líbí, žádné zbytky, jen hlavně žádné zbytky." Durli vítězně mává grilovacími kleštěmi nad hromadou poražených nepřátel. Vtom však paní Kamudzi z posledních sil vstává a chystá se zasadit smrtelnou ránu nic netušícímu oslavujícímu protivníkovi: "Durli, nech si ještě místo, přivezla jsem šestnáct plněných větrníčků." Durli omráčen padá k zemi. Král zemřel, ať žije král!

Minutové romány /1. část/

Mausie v cukrárně
Mausie: Ahoj, jsem hezká?
Žena za pultem: Ty jsi ale hezká malá myšička.
M: Já jsem poprvý ve Vídni, he.
ŽzP: A zrovna takový vedro, viď, miláčku.
M: Hm. /smutný štěněcí oči/ Dáš mi makronku?
ŽzP: A jakou bys chtěla?
M: Die gelbe, die grune auch, die rosa und...
Táta: Tak to asi stačí, viď Andulko.
M: Ptala se paní snad tebe, jakou chceš? Tak vidíš.

Mozart na vidličce
Mámma si slavnostnně objednávvá latté machiatto a Mozarttorte. Obřadně usedá do koženého sofa. Talířkem vládne magie fondánu, marcipánu a čokolády. Mámina vidlička s lehkým křupnutím zlomila čokoládový hřbet. Esence Vídně v jediném soustu.
"BÉÉÉÉ BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!"
... o tři minuty později ...
"Táto, kdy jsi naposledy viděl mámu odejít od nedojedenýho dortu?"
"No, vlastně jsem to viděl úplně poprvé."

Albert asi zlobil
Pojmenovali po něm ve Vídni ten nejnudnější lunapark. Rodiče mě lákali, že je tam spousta legrace. Byla to past. Všehovšudy pár ubohých úzkých laviček uprostřed prázdných místností. 
Rodiče sem asi nalákali i Pabla a Pablo z tý nudy zcvoknul. Namaloval spoustu fidlookých paní a rozvěsil je tady. Nevíte, jestli se z toho dostal?

Bublinky

Bublinkové štěstí

Dneska jsem zažila opojný pocit. Uvědomila jsem si, že mým rodičům na mně opravdu záleží. Že se nezdráhají do mě investovat. Hodně investovat. Odpoledne jsem totiž dostala nejbezvadnější věc na světě. Pravou bublinkovou fólii. Úžasné bublinkové štěstí a radost.
Nejdřív v ní byl zabalenej nějakej šerednej obraz, ale ten máma s tátou naštěstí rychle někam pověsili, aby na něj nebylo moc vidět. Pak si máma praskla několik bublinek a dál dělala, jako že nic. To už jsem zbystřila. Přilezu blíž a najednou se přede mnou vlní blýskavá záplava maličkých bublinek. Byly jich stovky a tisíce. Všude samé bublinky. Až oči přecházely. A to všechno... mi rodiče dali, všechny všecičky patří jenom mně.
Vůbec si netroufám odhadnout, na kolik ta vlnící se a praskající nádhera mohla naše přijít. Je mi jasný, že to neni jen tak a že se muselo dlouho šetřit. Díky, moc si toho vážim a doufam, že vám to jednou oplatim.
Jenom se bojim, aby nás někdo nepřišel vyloupit, když se teď bude vědět, že máme doma takový cennosti.