O výběru druhů

Lamarck neni mrtvý, Lamarck žije! Nebo žije Charles?

Dobře se ví, že zvířátka nosí domů pan čáp. Zas tak dobře se ale neví, že je vyzvedává ve skladu pana outloně. Pan outloň má ten sklad mrňavých zvířátek na starosti, protože má velký oči a pekelně ostře vidí v té obrovské hale, kde je pořád trochu přítmí, aby se všem pěkně spinkalo. Středem vede jedna obrovská hlavní chodba, ze které odbočují menší a z těch menších pak ještě menší. Obvykle jsou ty chodby uspořádané podle jednotlivých zvířátek – tučňáci, opičky, hrošice a tak. Pravidelně se ovšem pořádá velké míchání, kdy pan outloň zatáhne za páku na řídícím pultu a všechna oddělení se dají do pohybu.
Pak již nejsou zvířátka uspořádána podle druhů, ale jsou pekelně promíchaná, aby se mohla seznámit. To se pak někdy ocitne malej slon vedle malýho ledního medvěda, což je fajn, jen pak doma v Africe všichni kroutí nevěřícně choboty, když to slůně pořád vypráví o hrozně chundelatým bílým pirátovi, co dělá brum brum. A táta medvěd za polárním kruhem tajně doufá, že malou brzo přejdou ty divný průpovídky o někom s metrovým nosem.
Pan outloň tohle všechno perfektně organizíruje. Dobře vidí a nikdy si nesplete, komu jaký mrňous patří. (Teda, pár přehmatů tu bylo, nicméně paní klokanová tu krakatici hodně rychle reklamovala a všechno se celkem rychle vysvětlilo.) A taky je prima, že je pan outloň tak huňatej a má měkoučký packy, takže když vás konečně vyzvedne a balí pro pana čápa, tak je to docela žůžo.
No a právě před čtyřmi týdny v tom skladu mrňousů zase přistál pan čáp.
„Zdar Outloň, nesu pár burgrů od Ušouna. A taky kapku whisky.“
„Tý rezatý nebo tý jahodový?“
„Jasně, že tý rezatý. Safraporte, vždyť se blíží konec roku. Uff, další rok na křídlech.“
„To mi povídej. Ale bacha, víš přece, jak to minule dopadlo s tou malou krakaticí.“
„Na ja, na. Koho tu pro mě máš dneska?“
„Dneska je to, upřímně řečeno, trochu zamotaný. Ale co, mrkneme se nejdřív na to Ušounovo poselství. Co burgery, poslal sondí nebo pařátí?“
„I ty míchaný sondou i ty míchaný pařátem.“
„Tak sem s tim sondím. A načni tu lahvinku.“
Plop.
Po hodince pan Outloň prochází skladem, zapomněl však přehodit páku na řídícím pultu a má to srovnaný podle velkýho mixu. „Ale co, tak nějakýho prcka prostě vybereme. Hele, opoce. Ale ne, to bude sestřička Goriliáše. Hele škrtič. Hmm, to by nemuselo úplně klapnout. Další reklamaci si nemůžu dovolit.“
„Eeeeeeeee!“
„Co to bylo?“
„Eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee! Eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!“
„A helemese – sýččice.“
„Eeeeeeee!“
„Co křičíš, maličká. No tak pojď, ty sýččí kuře, hopla.“
„E!“
„Jauvajs, tys mě sekla. Ty jsi ale kvítko. Jo, jo, tohle bude pro ty dva ta správná volba. He, he.“
A už se mrňavá sýččice nese tou dlouhou chodbou, na kterou z velké výšky měkce září tlumená světla. Pan outloň ji zabalí na cestu do huňatý deky a na balíček přiváže svým úhledným písmem napsanou cedulku, kde stojí „Anna“.
„Hele outloň,“ povídá pan čáp, „už fakt musim. Bylo to prima.“
„Jasan. A nikde nelelkuj, měl bys to stihnout do pěti.“