 |
| AMICIS OMNIA SUNT COMMUNIA |
Návštěvy jsou ze začátku zábava. Každej, kdo přijde, se ke mně hned vrhne a obdivně vypískne "Ta je ale krásná (roztomilá, malinká, podobná tatínkovi, pěkňoučká...)". Pak vedle mě vysypou kupu dárků, z nichž nejbezvadnější je ta šustivá igelitka, ve který to všechno přinesli. Jdu na pochování z náruče do náruče. Návštěva se nade mnou nepřestává rozplývat, což mě trochu začíná nudit, takže usínam. Už jen z dálky slyšim "To je ale hodňoučký zlatíčko, vy ani nevíte, co máte!". No a pak odejdou a já zůstávam doma s mámou a tátou. Konečně může začít ta pravá zábava. Hned, jak návštěva odkvačí, tak se budim na řádění, pořádně si zakřičim, protože teď tu byla dvě hodiny trochu nuda a těšim se na celovečerní (popř. celonoční) nošení, hraní a povykování. Během návštěv si člověk prima odpočine a nabere spoustu sil.
Žádné komentáře:
Okomentovat