Nejsladší na světě je spánek. Spánek mrňavý sýččice. |
Takhle nějak se do spánku noří Anna. Je to prima? Celkem ano, avšak jeden háček spočívá v tom, že se blíží jedenáctá dopoledne a nikoli sedmá ráno. Je víkend. Plán není nikterak složitý: Anna se v noci vzbudí mezi druhou a třetí ranní, v hodině mezi psem a vlkem, a pak někdy po šesté. (Tedy zhruba půl hodiny před tím, než tátovi zvoní budík do práce, safraporte!) A pak, inu, pak je na řadě jedno víkendové spinkací kolo navíc!
Jooooo! Další kolo spinkání do - no třeba až do devíti - nastupuje na scénu! Juchůůůůů, víkendové lážo plážo, kdy se máma nadžungaří k tátovi a oba si jedenkráte za celičký týden dosní své sny.
„E.“
„Pssst, budeme potichu.“
„E?“
„Schovej nás pod peřinu.“
„EEEEEEEEEEEEE!“
„Zkusíme dudana.“ Máma se oddžungaří.
„Dobrý, za chvíli usne.“
Ticho.
Máma se nadžungaří. Táta chytá konec nitky svého snění. Blíží se ten barevný tunel. Je sladký.
„E?“
„Budeme dělat, že tu nejsme.“
„Eeee-e-eee? Ee-EE-eeee. EEEEE-E! EEee-#$$^&&*{6}*#^$-#$*&%^#~~%-eee-eeee-*&^~%^&%$#[1]!^%$#%%~#-EEEE-ee-EEEEE!“
„Tak já jí vezmu za ruku.“ Máma se oddžungaří, táta sebou cukne.
Ticho.
„Dobrý, už spí.“
Máma se nadžungaří. Táta chytá konec nitky svého snění. Blíží se ten barevný tunel. Je sladký.
„E?“
„To neni možný. Proč nespí? Já to vzdávám, dej jí mezi nás.“
Jeřáb přenese Annu na postel.
„Eeee-&^*^%$$~&*[]&%-eee-#?[]$#%{}/^&*-e-eeee-&%&*$#~~%^{}*-^$[6^&~~$]*-eee.“
Máma s tátou přesně neví, jak je to možný, ale zdálo se jim, že sýččice říkala něco jako: „Bezva, teď si budeme tak hodinku hrát, pak dáme přebalování a mazlení. Nakonec počůrám tátu, aby to vypadalo, že se počůral sám, a pak další runda hraní. Až mě to faktys unaví, dám si šlófu, to abych byla odpoledne fit do své oblíbené kavárny.“
„E?“
Žádné komentáře:
Okomentovat