Táta bubák

Nebojim!

No nevim. Myslim, že ani rodiče to někdy nemaj jednoduchý. Včera přišel táta večer domů z tý celodenní procházky a vypadal trochu smutně. Podle mých zkušeností to může mít dvě příčiny: buď mu někdo dlouho nevyměnil plínku, nebo ho trápí zlí bříškoví duchové. Podle toho, jak byl nenaloženej, možná obojí najednou.
Večer jako obvykle v rychlým sledu následovalo kojendo, hraní a koupálko. Ničeho z toho se táta  tentokrát neúčastnil a celou dobu spinkal na gauči. Rozhodla jsem se, že ho vzpružim. A i když se mi opravdu už chtělo hrozně moc spinkat, vydržela jsem a vytrvale jsem hlasitým povykováním dávala najevo, že jsem ochotná si s ním ještě chvíli pohrát. Táta se ale místo toho schoval celej i s hlavou pod deku a dělal, že tam vůbec neni. Tuhle hru ještě neznám, ale nepřijde mi moc bezva.
Někdy je nutný, mít s rodičema trpělivost a bejt na ně hodnej, i když s nima neni řeč. Neni každej den posvícení, že?