 |
| Chytrému napověz. |
Někdy to prostě nění úplně dobře načasovaný. Tam dole to sice zabublá, nicméně vy se jasně a zřetelně díváte ve stylu „zanedlouho dorazí další nálož“, což ovšem nikdo ve vašem okolí nepochopí a začne z vás stahovat plenku. Tak se ještě jednou podíváte a tentokrát nenecháte žádnou skulinu pro jakékoli pochyby: „Jasně říkám, že příde další dávka.“ Nic. Hmm, nezbývá tedy než závěrečné (ovšem terminální) štronzo a pfffffffff!
„Ale ne, teď jsem ti sundala plenu. No, to je na vyprání.“
Hmm, vůbec to nekomentuju, dyk jsem jasně signalizovala, že to je ve frontě. Jsou přitom dny, kdy to takhle sehrajeme třeba třikrát. Ale zase mi to pak hroziránsky sluší. Ráno jem srdíčový gangster, odpoledne ťapičkový bandita a večer puntíkatý pirát. Pak mi doma říkaj, že jsem malej terorista. A mám prý štěstí, že fakt malej.
Mám takový teploučký oblečení a na něm je napsáno „All my friends“. Když se tak nějak, hmm, zašpiní, putuje do prádla a dostanu jiný, taky teploučký, na kterým je napsáno „Little friends“. Jednou se v těsném závěsu zašpinilo i tohle a táta mi řekl, že už žádný další kámoše nemám. Máma ještě dodala, že se ani moc nediví.
Navíc si mám dávat pozor, když mám na sobě ty prouhatý oblečky, protože by si pro mě mohli klíďo přijet z toho miminkovskýho vězení. To by se mi fakt nechtělo, i když máma mě utěšuje, že se tam chodí s maminkama. Ale nevim, táta o tom evidentně tak přesvědčený není.
Tušíte správně, je to samý nebezpečí. Tak se vyplatí bejt někdy pekelně hodná, jen tak pro jistotu.
Žádné komentáře:
Okomentovat