Takže nakonec opravdu Frankfurt. Cestou jsem sice na pumpě nechala svojí oblíbenou čepičku, ale jinak jsme dojeli vcelku bez úhony.
Naší novou domácí je Frau Appel. Má tady všechno děsně pod palcem, takže Herr Appel už si může jen jezdit ve svým obrovským meďákovi a kroutit si ty nejfantastičtější kníry, co jsem kdy viděla.
Nejvíc sympa je Giuseppe, správce z Itálie (něco jako doktor z hor). Ten ani vteřinku neváhal a přijel mě na svým rozvrkaným kole zachránit, když si dneska máma zabouchla v bytě klíče a mě s nima.
No a pak tu maj pochopitelně neskutečný množství nejrůznějších kosmických novinek. Tak třeba teveloze – to zapnete a oni se na tom objeví obrázky a něco to řiká. Ale když na to mluvim já, tak to neodpovídá. Takže je to bezvadný jen napůl. Nebo třeba taková obrovská bílá bedna s kulatým otvorem. Frau Appel tomu říká vašmašíne. Myslím, že by to mohlo být na sušení vlásků po koupeli. Hned zítra to sama zkusim a převapim naše se suchou hlavičkou hned po koupání. Táta si na suchý vlásky dost potrpí, tak bude mít radost.
Do práce se jezdí ufírem (U4), to je něco jako metro, ale nejezdí to tolik pod zemí. Táta to má v práci děsně bezvadný. Hned první den přinesl z banky domů tři pekelně tlustý časáky o Frankfurtu a až večer jsme zjistili, že je na nich cena. Nejspíš byly stejnak zadara, ale taky je možný, že táta začal svou frankfurtskou kariéru velkou bankovní loupeží.
Žádné komentáře:
Okomentovat